Než se lidé proměnili ve stromy

„Takže už věříš?
Věříš v moře?“

„Ne
Já ho viděl
Kdysi dávno
Než se lidé proměnili ve stromy...

Už tenkrát rostly na jeho březích
Byly to břízy
Příliv omýval jejich bledé nohy
a rval z písku jejich kořeny
Chrámy tam nebyly
Létal jsem nad ním
a můj stín ve vlnách
podobal se andělu
A pak
za odlivu
se břízy hnaly na útes a tříštily se o kámen
Listí
co zůstalo na hladině
pak za klidných nocí vytvářelo mrtvým siluety křídel.“