Když se nepoznávám

Noc,

která ke mně chodí po špičkách je tak trochu vtíravá.

Já se odkopávám a prokopávám tou tmou.

Noc,

 její šlépěje do sněhu se propíjí a chladí na srdci.

Já se prokousávám šmouhou.

Nejsem na ní moc zvědavá a když mi zimou vlasy pročesává

Jsem ospalá.

Noc,

ještě tahá za nos toho kdo spí, když odchází na světlo hází špínu.

Když chce umí být přítulná a svědomí mi načechrá.

..

.

Vzpomínám na tvé těžké a propocené peřiny, když se nepoznávám.