Čekám tě před svými něžnými branami
a vyfukuji cigaretová oblaka z včerejšího tabáku.
Tvá touha je tak křehká a dala by se krájet,
jako patka čerstvého nedělního chleba.
Všimla jsem si nekonečna v tvých blankytných očích
a několika slz mizících v usychajicích kalužích.
Tolik kolik je vůní v šatních skříních
tolikrát já se chci ztratit v myšlenkách jiných.
Zajímavé a velmi obrazné. Moc pěkný cit pro volbu slov, i když je poněkud smutná.
28.12.2021 20:51:50 | Krahujec
Děkuji za hezký komentář. No já nějak vesele psát neumím :)
28.12.2021 20:55:12 | Anety poetry
Jako malý jsem se zavíral do skříně a přemýšlel.)
23.12.2021 13:34:52 | Constantine
Pěkná poezie. Líbí se mi, Anety*
23.12.2021 00:09:47 | šerý
Děkuji :)
23.12.2021 07:25:58 | Anety poetry