Město v zimě

Padá sníh, jako dívčí slzy,
jak drobné mince ťuká do oken.
Začal padat zrána, ještě brzy,
kdy pro tmu, nebylo vidět ven.
Vítr, ten rozháněl jej po ulici,
tvořil husté závěje.
Vločkami zavál město spící;
zbloudilý, kam se poděje ?
Měsíční světlo mrazí,
stejně tak je krutý mráz.
Na chodnících stojí sněhuláci nazí,
zpití štěstím pod obraz.
Město sněhem zapadané,
zmateně do rána hledí.
Neví, co a jak se stane,
a kočky kloužou po náledí.