Návrat

Přestalo pršet, zůstaly kaluže,
mokré, lesknou se chodníky,
studený vítr vtírá se do kůže,
už zavřely i noční podniky.

Je k ránu, studeně lampy svítí,
vzduch provoněl vlhkou zemí,
korálky z kapek se v pavoučí síti
třpytí novými nadějemi.

Kabát si přitáhnu k tělu více,
límec si ke klobouku zvednu,
na parapetu v jednom okně hoří svíce,
konec mé pouti je v nedohlednu.

Jdu pomalu deštěm studenou ulicí,
kaluže odráží zívající ráno,
potkávám postavy k sobě se tulící,
je pozdě, ale i brzy; no nevídáno.