Za dveřmi

Dveře na tisíc západů zamčené,
jištěné mříží kovanou z oceli,
střeží to, co je pro nás oba cenné,
to, co bychom navzájem si dát chtěli.

V jiný čas a na jiném místě,
zaklepat na dveře mohlo by stačit,
nic nestálo by nám v cestě,
abychom si směli patřit.

-

Kolem tma a mrazivé ticho
jen hlasy vycházející z nitra hlučí

žal a stesk dávají echo
střípky naděje duši ničí.

Opouští mě víra, můj vysvoboditeli
a ať už ten cit vypařil se kamkoli,
vědomí že se tak snadno vzdáme,
bolestně tělo drtí a láme.

A tak Tě prosím o smilování nad zranitelností ženy,
sledující ve tmě jen chladné holé stěny.

Vzdej se klíčů od mé komnaty a ustup od dveří dál,
dej prostor tomu, kdo by o mou záchranu skutečně stál.

Však pokud jsi stále mým hrdinou
nemarni čas neb každou další hodinou
mé očekávání slábne a zámek obaluje rez
vysvoboď mě prosím ještě dnes.