Vůně duše

Les a vůně strom a květ 

Na lavičce v stínu pěkně posedět. 

Vnimat vůni, světlo,  stín 

Nemít v duši žádný splín.

Koukat,  jak se stíny krátí 

Vidět svět a jeho mládí.

Na tváři pak závan cítit

Lístek břízy v letu chytit.

Sedět,  ale vnímat cele

V ústech mít chuť jitrocele.

Být smířen tam s tím vším

uvnitř světlo,  žádný stín. 

~☆~