Stodola

Ocitli jsme se

na protilehlých koncích stodoly

 

Trpělivými slovy

odtahujeme starý nábytek

z bariéry mezi námi

kus po kuse

 

Když jsme hotoví

můžeme si vybrat

zda zasedneme za jídelní stůl

zda si sedneme na sedačku

nebo zda ulehneme do postele

naší prabáby

pod cihlovou zeď

 

Už je tma

kolem rozžehlé lampy

naší lásky

se motají můry

našich vědomí

 

Bílá zářivka

nasvěcuje obrys mé duše

uvolňovaný

z těla Tvých šatů