Schody

Sto dvacet schodů k tobě do podkroví,
a venku pařák jako chrám,
domovník si v křesle hoví;
ty schody sotva vydýchám.

Proč mám já stále chodit k tobě,
a drápat se vzhůru jako chám ?
Na chodbě máte tmu jak v hrobě;
ty schody sotva vydýchám.

Co kdybys jednou sešla dolů ?
Třeba večeři si můžem dát,
nebo projdeme se městem spolu,
a pak si můžeš ty svý schody vydýchat