když předzvěst sýčkuje
ještě zní nadějí
i strach tak živý dýchá a je
ještě jsou pohádky
básně jak krajina
a přijde slunovrat
paklíčem vánoc otevře branku
poslední jablko
v jadérkách klidný den je klidná noc
zahrada v bílém
my v tmavých kabátech
bolest se opírá do prázdných míst
jak zima o jabloň
jak srdce o ticho
o židli hůl
vnější svět nepozná
co v nás se ztratilo
znova a znova přibývá stop
.. nepozná ..
pocit stejný jako blues, Skácel dýchl
16.02.2022 18:50:31 | Vivien
Díky za souznění, milá Vivien:-)
16.02.2022 21:22:11 | cestadolesa
Tvá báseń opřela se do mne, bez strachu, jak život.
Hezky se mi četla opírajíc se o ticho, ve mě. Moc povedená..:)
P.S. připomněla mi tvorbu J.Skácela
16.02.2022 13:38:58 | blues
Mnohokrát děkuji. Ach, Skácel, kéž by:-)
16.02.2022 21:21:25 | cestadolesa