Douce souffrance

Anděli (ďáble), nevěřím na vzory,
A daleko mám od malé holky,
Stejně myslím na tě navzdory
Tomu, že mé city jdou na toulky.

Dávné cesty domů,
Kdy logika se ztrácela,
Tam kdesi u stromu,
Motýlky jsem vyzvracela.

Chtěla jsem rovného přítele,
Nebo snad dokonce partnera,
Ne otce či snad učitele,
Teď od krve je má zástěra.

Bolí mě myšlenka, že mít jsem tě chtěla,
Že uvízla jsem na chabém místě,
Bolí i ta, že jsem chtěla být tvá celá,
A když ne teď, tak za pár let jistě.

Snad tvému gentlemanství znovu nepropadnu,
I když srdce by chtělo, ale hrdost už ne,
Vždy sladké utrpení může trvat pár dnů,
Avšak i to nejsladší zhořkne během dne.