Tak smutné jsou stěstí úšklebky
Jak strnulé ksichtíky panenek
Když za nimi ukryt je do lebky
Pach rozkladu tlejících myšlenek
Když vnitřní pot mysli zrak zalije
A zvrhlý smích hlasem je žalu
Tak pevný stisk ruky jen zakryje
Třes z kontroly vymknutých svalů
Když dojde chuť na revanš na pletky
Když neplatí ne ani ano
Tak vzpomínky ostré jak žiletky
Řežou tvé zachranné lano