Velbloud a had

Slunce svítí skrz můj skelet
vezu se na hrbu velblouda
v hlavě dým, na srdci šelest
do pouští jsem se s ním zatoulal

Jako Buddha svatou poutí
procházím já se svým velbloudem
pouštní had svým tělem kroutí
mám pocit, že nikam nedojdem

Tři zvířata, oni a já
dva zuby pod kůži vryly se
jeden z nás teď k zemi padá
hadí jed do těla vpíjí se

Slunce pálí jako ďábel
protíná kůži mou paprskem
velbloud a had – Kain a Ábel
smrt číhá v sevření bratrském

Padám k zemi k smrti znaven
mé tělo tu leží vyprahlé
ještě než se stanu bláznem
mé oči už budou vyhaslé

Dvě mršiny duny střeží
oáza na míle vzdálená
jedna v hadím hrobu leží
druhá je žárem zla spálená