Tóny prostorem znějí
jistou bytosti část hřejí.
Buňky tiše meditují
Byť se bojí, nebo smějí.
Tóny jako pohlazení
"Vzorek" hudby jsoucnost mění.
Nádech, výdech, srdce tep
city uvnitř sebe slep.
Mysl v dáli, tělo zde.
V množině to bytí jsme.
Průniky mysli, nebo těla
co příroda tím říci chtěla?
Nevím, a tak se stále ptám...
~☆~
Také znám ty tony a malinko v nich někdy tápu.Ale každá buňka si najde svoji vibraci i ton.
Velmi pěkná báseň.
17.03.2022 21:00:22 | Jarunka
Pěkná, melodická .)
14.03.2022 14:34:48 | Constantine
Taky se v tom někdy nevyznám.
14.03.2022 11:23:51 | Nona
To já se v tom spíš nevyznám...
14.03.2022 11:26:44 | Protos1182