Samota.

Prázdné město plné lidí,
zavoláš,
neslyší tě, neuvidí,
i když máš silný hlas,
dán samotě jsi napospas.
Na chodníku místo není,
jsi jak ztracený,
od svítání do setmění,
člověk bez ceny.
Hlas ti slábne od volání,
lidé slepí jdou,
pot stíráš si s čela dlaní
námahou.
Za letních večerů zní z dáli tóny
trumpet a saxofonů.
Do těch táhlých a vlídných tónů,
zaplály lampiony.
Nastává noc a zpomalil čas,
stojíš sám na ulici.
Lhostejné, prázdné město spící
nevnímá tvůj naléhavý hlas.