Nejistota.
Nejistota.
Dívám se na hladinu,
na obraz v ní svůj rozlitý,
ztrácí se ve vodním stínu,
jako se ve mně ztrácíš ty.
Vlny s ním si pohrávají,
někdy jej vážky rozčeří,
tvé vlasy barvu slunce mají,
když tě večer čekám u dveří.
Sám dívám se na hladinu,
v ní hvězdy se shlížejí,
možná bych měl přiznat vinu;
anebo ji zapřít raději ?
na obraz v ní svůj rozlitý,
ztrácí se ve vodním stínu,
jako se ve mně ztrácíš ty.
Vlny s ním si pohrávají,
někdy jej vážky rozčeří,
tvé vlasy barvu slunce mají,
když tě večer čekám u dveří.
Sám dívám se na hladinu,
v ní hvězdy se shlížejí,
možná bych měl přiznat vinu;
anebo ji zapřít raději ?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Díky.
27.03.2022 19:35:18 | Kan
Vydařená poezie. Líbí se mi*
26.03.2022 12:26:21 | šerý
Hvězdám se nemá nikdy lhát.
Svítí nám na cestu životem.
Hvězdám se nemá ani zapírat.
Od toho je Slunce a možná den.
Hvězdám se svěř a pouze věř ...
V odpuštění ...
Které mnohdy léta nepřichází !
A pak jen bojuj ... o vše !
Co jsi na zlatém podnosu, kdysi měl !
26.03.2022 12:23:33 | Fialový metal