Čtyři živly

Jsem jak OHEŇ...
Jak ta sirka, jež rozsvítí se prudce,
jak to malé slunce, co zahřeje tvé ruce.
Jsem plamenem ve tvých očích – tvá poslední naděj!
jsem tvých nejtemnějších chvilek zloděj.
Nebo všechno v popel obrátím – jak v nejhorším snu
a pak tiše dohořím a pohasnu.

Jsem jak VODA...
Tisíc tváří můžu mít,
tou nejklidnější ze všech být.
Nechtěj mě však rozhněvat!
Ať nemusíš s bouří bojovat.
Jsem třpytivou slzou na tváři přírody,
jsem nespoutaná královna - plná svobody!

Jsem jak ZEMĚ...
Když ulehneš v můj měkký mech,
snadno ztotožníš se mnou dech.
Jsem hlavní života pramen,
jsem i ten nejmenší kámen.
Pouze do dvou podob já se ukrývám,
jednou v záři a pak v temnu přebývám.

Jsem jak VZDUCH...
Jak vánek proháním se mezi stromy,
jak hurikán jenž boří, ničí domy.
Umím napodobit všechny hlasy,
šeptám ti je a při tom čechrám vlasy.
Neboj svou píseň zazpívám ti brzy
a při tom osuším ti všechny tvoje slzy.