V nitrech Blaníků
V nitrech Blaníků
Mezi štíty domů
pohoří města
přecházejí poslední blaničtí rytíři
zaopatřují vše potřebné
pro vnitřnosti hor
Vcházím do sopek města
jícny dveří
Uvnitř lucerničky
hřejivým světlem
ozařují útulné interiéry
V teple podzemí
se permoníci svlékají
hledají zlato lásky
Všude nalézám velké zvíře
které ještě není Bůh
ale prodlužuje můj jícen
až k prameni
Prodlužuje
moji močovou trubici
až do čističky
i za cenu potkanů mykózy
Myslím na rytíře
opustí někdy horu?
spasí outdoor?
Když se utiší vítr života
ukáže se
že šlo jen jehlany vln
na hladině pomíjivosti
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk29.03.2022 16:42:48 Vivien
Vcházím do sopek města jícny dveří, tedy Kaji, pokyvuju pokyvuju, jen co jsem u tebe ty dveře otevřela. Já když kouknu z okna, pod povrch ani náhodou, asi jsem přízemní. Shlédnu slunce, jak vysoko je, a řeknu si, tak dneska by to šlo anebo taky ne. A když ne, kdepak, žádný pod povrch, ale třeba pod deku, bezostyšně a ještě i občas hlavu vygumovat něčím prostinkým, naposled mi k tomu stačil chleba se škvarkama a čt 3. A pak hluboce usnu.
A teď vážně, téma raději odlehčit, snad to pobereš s úsměvem ten můj koment.
29.03.2022 15:17:28 uživatel smazán
Hustý, tleskám, moc hezké a originální :-)
29.03.2022 15:00:18 Sonador
když jsem tam byla naposledy, nevypadalo to, že tam vůbec ještě jsou...
je originální tvá báseň...
29.03.2022 15:02:57 Kaj
Milá Sonador, děkuji. Blaník je jen obraz pro něco, co žije pod povrchem. Inspirací byl pohled z okna našeho bytu na šikmé střechy města v brzkém zimním soumraku.
29.03.2022 15:14:52 Sonador
aha, a já že pod povrchem nic:) a ono to jen opravdu hluboce spí...
moc se ti to povedlo...
28.03.2022 22:05:04 šerý
Vítečná poezie a tleskám.* Když jsi svůj, tak je pro mě tvá tvorba opravdovým potěšením. Už to téma a rozjezd první strofou... *
