Klec.
Klec.
Svou tvář tisknu na chladnou mříž,
mříž, co dělí mě od života.
Ta chladná ocel je můj kříž,
opustit celu jímá neochota.
Není to prosté vězení,
tu samotu mám ve své duši,
a pokud ta se nezmění,
tu pevnou mříž nic neporuší.
I tak se těším ze svého žití,
i když ta mříž chladí.
Stačí mi, když slunce svítí
a k životu mě svádí.
mříž, co dělí mě od života.
Ta chladná ocel je můj kříž,
opustit celu jímá neochota.
Není to prosté vězení,
tu samotu mám ve své duši,
a pokud ta se nezmění,
tu pevnou mříž nic neporuší.
I tak se těším ze svého žití,
i když ta mříž chladí.
Stačí mi, když slunce svítí
a k životu mě svádí.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Díky za komentáře.
31.03.2022 21:30:35 | Kan
...klec je zastaralá...;-)ted je trend komfortních, sofistikovaných a neviditelných...bublin...
31.03.2022 16:58:41 | Marten
Člověk, když má Liter, tak se cítí lepší. Alespoň já to tak mám. Text velmi autentický, plynulý až slzavý.
31.03.2022 14:40:12 | mkinka
Stav mysli mnohých, troufnu si tu tvrdit ..
31.03.2022 12:42:04 | DvorskyJan