Hráč.

Na varhanách prsty prokřehlými
v kostele fugu hraje a tokátu,
před posluchači užaslými,
jen ve vestě, bez kabátu.
Podivný dnes hraje hráč,
třebas prsty prokřehlými,
vyvolat umí smích i pláč,
notami kouzelnými.
Možná, že spadl s nebe,
když tak ďábelsky hraje.
Hraje a necítí, že ho zebe,
tou hudbou kolem všechno taje.
Když hrál, lidé klečeli na kolenou,
když skončil, měl vestu propocenou,
a slepá dívka, co pod kůrem seděla
řekla, já slyšela hrát černého anděla.