Jan Skviřín: Fialky

Kulomety slov
vystřelí co chvíli
tisic střel
jen proto,
aby zranily.

Nad mrtvým pěvcem pak
v rohu zahrady
vykvetly fialky
v teplém odpoledni.
Teď v dubnovém sněhu
zdánlivě se k sobě choulí,
zdánlivě se zahřívají,
zdánlivě se chladem chvějí.
Ach, tolik zdánlivého
je v každé beznaději.