Jen tak.

Uprostřed náměstí sedí
na židli a pouští draka.
Draka z papíru
s úsměvem Harlekýna.
Lidé ho míjí a otáčí se,
nerozumí jeho počínání.
Jedna dívka se zastaví
a usmívá se jako Kolombína.
Oba mlčí a dívají se k nebi
očima upřenýma.
Drak nad nimi pluje a směje se
úsměvem z komedie.
Pohlédnou jeden druhému do očí
a najdou v nich pochopení.
On půjčí ji židli i šňůru dračí
s nádechem poezie.