Bloudím temnou krajinou,
pozoruji stíny,
v očích slzy mám.
Čas tak rychle utíká
a já nevím,
co bude dál...
Vždy pevný cíl před sebou měla jsem,
teď nevím co bude za hodinu,
natož příští den...
Má budoucnost jak domeček z karet je,
pomalu hroutí se mi před očima.
Své ruce marně k němu napínám,
On padá, padá stále dál...
Moc děkuji za komentáře a za hodnocení...
Musím sehnat pevné lepidlo, pak snad domeček bude držet :-)
30.03.2007 08:45:00 | Poupi
Nikdo nevíme, co bude, co spadne,
jestli nám kytka zase zvadne,
ale každý ví, že zas bude líp,
jen to překonat a neztratit touhu žít.
30.03.2007 07:26:00 | grázlík
Aničko bude líp, domeček přestane padat, začne sílit v základech a vykvete nový, už brzy brzičko!!!!
Pěkně jsi to napsala, moc pěkně ...
29.03.2007 19:00:00 | Dejfor