(Po)vánoční

Víry padajícího sněhu

prosvěcuje difuzní světlo

sídlištních luceren

 

Projíždím mezi vyprázdněnými bloky

osekávám vyhozené

vánoční stromky

 

Uprostřed betonu a asfaltu

vdechuji vůni lesa

 

Odlesky ve třpytkách v jehličí

září jako vzdálená souhvězdí

jako odrazy na hladině

v teplém letním večeru

 

Rozmanitost tvarů větvení

jako by nepatřila

do pravoúhlé nudy

 

V doteku řezu kmínkem

hladím posvátnou chvíli

svátečního stolu

neznámé rodiny

 

Jako bych mohl nalézt

i borovičku

z dávných Vánoc

mého dětství

 

Našel bych v ní cestu

od studených vloček na zátylku

do příbytku

kde jako mihotající plamen svíčky

hřeje, svítí a pulzuje

vzájemná blízkost

 

Ulicí kráčí dívka

její blonďaté culíky

míří do stran

jako křídla anděla

 

Mám se nechat vést?