Prchající splašené srdce

Nevím,  

kde mi srdce stojí,  

snažím se udržet ho v hrudi,  

než znovu vyskočí,  

a dá se na útěk.  

Těžko se mi potom hledá,  

přestože vždy zamíří stejným směrem., 

plně mu nedůvěřuji. 

Pokaždé dostanu strach,  

že prchne daleko,  

někam se skryje,  

nepůjde vypátrat,  

opustí mě,  

ztratím jej.  

Občas, 

když se splaší,  

zblázní,  

bije jako o život,  

a nestíhám ho krotit,  

snadno uteče. 

Ach to stálé hledání...  

jenže když chybí nejsem úplná,  

postrádám ho,  

jelikož miluji,  

a bez něj,  

to jde jen stěží...