ŽIVOT
ŽIVOT
.
Závidím dětem o bílých šatičkách
a o čepicích s kšiltem.
Obdivuju jejich hru, a křik
táhnoucí se širým světem.
Závidím dětem jejich rozesmáté tváře,
plantáže ostružin a jahody ve džbáně.
Průzračné potoky a dětskou nevinnost
a malé sandálky a jejich nesmělost.
Chtěl bych být nástrojem dětské radosti,
třeba košík o významné malosti.
U keřů lesních plodů chtěl bych s dětmi stát,
pak plného by mě mohly za ucho brát.
Však mohl bych jim jenom závidět.
Člověk dnes starý je,
mnoho věcí by chtěl vrátit,
ze světa se už málo raduje.
A až děti dorostou, košík spálí.
Dají sbohem svému mládí.
A mému životu.
.
Komentáře (21)
Komentujících (18)
Doporučit
Tisk
Nevěřím,
že přestal jsi být dítětem,
že dávno nemáš s kšiltem čepici...
Nevěřím,
že dnes pohrdáš lesním bufetem,
že neumíš si hrát, či hodit udici...
Nevěřím,
že mládí voda s sebou odnáší,
že zmizí se a v nenávratnu ztratí...
Nevěřím,
že po člověku se jen zapráší,
že v srdcích nezůstane, v lásce se nevrátí...
Nevěřím!!
:o)
18.05.2007 19:14:00 | Cecilka
Děkuju ti Gregy, příteli. Za komentík, za všechno. Je to "jen" básnička. Už jen to, že jsem ji napsala, mi pomohlo.
26.03.2007 21:18:00 | Koprtinka
je to moc pěkné... inu, mohu-li citovat Loren Lorraine z muzikálu Dracula: "...Dětství je jen příběh, co se dovypráví. A tak naši paměť málo zatěžká..." mocky pěkná báseň, píšeš moc hezky.
25.03.2007 15:48:00 | Nikytu
Košík nepálit, stáří si oblíbit a čas navíc, využít s vnoučaty.
Krásná básnička plná nostalgie.
25.03.2007 14:35:00 | Verule
.... i děti mají své velké tužby a tragédie ...
na které my dospělí .... jsme již dávno zapoměli ..
... a pravě proto jim závidíme ..
22.03.2007 14:19:00 | HarryHH
Nu co to.. sluni...
moc dobře víš, že kdybys doopravdy chtěl... že... že by to šlo :)
22.03.2007 07:24:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
nejde mi ohodnotit..-ale ja to zkusim zitra:-)..jinak me nepride ze clovek v 29 je stary..a myslim ze hodne veci muzes este udelat tak jak bys chtel..:)
21.03.2007 23:01:00 | Adrianne Nesser
Když jsme u toho. Tak lesní plody nejraději trhám v hypermarketu přímo z mrazáku. Kromě hub ovšem. Tam si beru ten košík a chodím po lese.
Dík za komentíky.
20.03.2007 22:19:00 | Gregy
no a sbírání lesních plodů mě vždycky uvrhovalo v naprosté zoufalství a mrtvolnou apatii
P.S.básnička pěkná:-)
20.03.2007 20:37:00 | Rádoby zoufalá
Zásadně nesouhlasím - znám dvě fůry děti, které dupou po košíčcích a na špičku nože dospělých, kteří ty své vyhrabávají.
Dětem není co závidět. (- zkusím to rozebrat v nějaké úvaze a pak ty moje výplody tady možná začnou dávat smysl:))
20.03.2007 20:33:00 | Rádoby zoufalá
Je krásná, je mi z ní smutno...Jestli-že na většinu z vás působí dětský úsměvy blaze, pak já vám, jako dítě, moc radosti do života nedávám...
20.03.2007 19:59:00 | Qessille
Jo,děti-to je a vždy bude upřímnost,radost,štěstí a naděje světa.A ještě mnohem víc.Ale mají i svá trápení.
20.03.2007 18:55:00 | s.e.n
Díky za trefné komentáře a dojemné. A Favi, nezapomenutelný po generace se může stát i ten kdo pije z prsu pořád. Akorát nevím, jestli by z toho všichni kolem měli radost.
20.03.2007 12:58:00 | Gregy
...každý může být nástrojem dětské radosti...a tím se stává po generace nezapomenutelným...nemyslíš??? :-)))
20.03.2007 11:16:00 | Lota
Záleží na každém jak starý se rozhodne být...(já osobně bych nejraději ještě pil z prsu:)))
20.03.2007 10:58:00 | Favi
Víš jak často tohle cítím...?
Dá se říct, že jsme teď v plné síle, nejlepších letech, ... asi jo... ale.. už je to přece jen jiné!
:-)
Tobě to chlape jde...!
Já mám teď nějakou prázdnou hlavu ... :-(
20.03.2007 08:44:00 | La Suneteto
Nejsilnější je střední část básně... je v ní tolik pokory... jo, pryč s dospěláckou nadřazeností... pěkná ;-)
20.03.2007 07:39:00 | Levandule
