Anotace: Jemu
Nerozhodnost
Čirý kov jazyka se náhle zkalil.
Slova kanula z očí v němých výkřicích.
Přehršlí vět, jako prach vířících,
jenž čistou vodu v mysli nalil.
Myslel si, že přehlédnout se dá.
Že neviditělný jak snaha o lásku.
V přehlíženém světě panna z obrázků
v šatech od Diora zcela bezradná.
Setři strach z křídel a z těla pel.
Zlatavý od chtění v cizích domech.
Smrdutý prachem ve stopách, zanechaných hromech.
Tvůj anděl strážný už dávno odletěl.
Myšlenka zajímavá, však vedeš ji jak Kvantová fyzika elektrony. Prostě skok sem, skok tam a ještě k tomu neurčité stavy. Ale třeba to jen nechápu. Hlavně nedej na mé řeči a stále piš.
03.04.2007 00:21:00 | J.Švihovský
Krásné, jako vždycky. Nejvíc se mi líbí "...pel zlatavý... od cizích těl." A vůbec, poslední sloka. K té básni se půjde pořád vracet a číst znovu. Mám pocit, že v ní najdu stále nové věci.
22.03.2007 20:50:00 | Filip Pivoňka