Jas
Jas
Anotace: ?
Jas
Nebe modrým jasem plálo.
Bílá jak kost letí zem.
Prosíš mě stále, já nevím, co se stalo.
Že´s náhle tak svědomím unesen.
Stojíš rmoucem s tichou prosbou.
Bledý králi, jsi můj stín.
Můj zpěv je jen tichou hrozbou
Jednou ti však odpustím.
Autor Gabrielle Taroka, 20.03.2007
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
01.04.2007 11:34:00 Favi
Jo už..:) unaven..usínám...jste super holky...ještě, že jsme se tam odchytli...bo jinak nevím..:)))
20.03.2007 19:29:00 BlackTangerine
Tvoji poezii taky můžu a jsem ráda, že zas od tebe něco čtu.. je má chyba, že sem tu nebyla a čtu až teď, ale co už. Moc dobrá báseň...
20.03.2007 15:49:00 JardaCH
... mám trochu problém s tvary jako "rmoucen" ... přijde mi to příliš knižní ... bacha, leze Ti sem CIA ... 8-)
