Návštěvnost
NA KAŽDOU DOBU
NA KAŽDOU DOBU
NA KAŽDOU DOBU
každá doba se přetvařuje jinak
ta hříšně smýšlející
co smilní pod pláštíkem zbožnosti
se Kristem zaklíná a vraždí ve znamení křížů
jiná se tváří upjatě
zatímco masturbuje pod lavicí
a předstírá že děti nosí leda čáp
ta co se stydí za lásku
uctívá básníky se zuby zahnívajícími od fekálií
jež stále přežvykují a plivou kolem sebe v kulometných dávkách
pro extatické nadšení nedonošených rebelů
kteří nemají odvahu vystrčit na svět svou vlastní holou řiť
jsou doby strohých zákonů vypočítaných z chamtivosti
pro závistivce schopné prodat vlastní matku
za lepší dovolenou než si může dopřát soused
další se dáví cukrovou vatou na špejlích z pokryteckých slov
když z jiných špejlí sestřelují křídla motýlí v pouťových maringotkách
barvená v nehtových studiích plastické popkultury
novodobí Narcisové se kochají vlastní zrůdností
v kalužích naleštěného a feromony vilně páchnoucího hnusu
každá doba má své principály a všehoschopné šašky
každá se při příštím zpětném ohlédnutí
hodí leda tak do cirkusu
Praha, 19.4.2022
https://www.youtube.com/watch?v=hRzlbh4or3c
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tiskšapitó svět... moc dobrý*
22.04.2022 09:07:36 | Sonador
Děkuji za milé přijetí :-)*
22.04.2022 10:49:03 | Amonasr
Občas si též připadám, že nepatřím do této doby. Dav je silnější a nepřeje dost často citově založeným jedincům. Umění jen šumí v pozůstalosti páru přeživších věrných.Prastrýcové bojovali za vlast a za Masaryka. Prababička přežila obě světové světové války, aby viděla zrůdnost komunistické éry. Vyvlastňování orné půdy i odvádění zvířat do JZD. Moje babička dožívala v době, kdy vrstevníci všichni zemřeli a říkala, že tato doba je jiná.Už jí nic neříkala. Když pochovala svého bratra, uzavřela se do sebe a přála si odejít.
19.04.2022 19:17:10 | mkinka
To ses moc hezky rozepsala, i když zároveň poněkud smutně, díky za takovou bohatou reflexi :-) Ono se říká, že žijeme v té nejlepší možné době, ale koneckonců, jak jinak by to mělo být? I když to vnímání je hodně subjektivní a hlavně dobu svého mládí si asi člověk vždycky idealizuje, i když třeba byla ve skutečnosti těžší, než je ta současná. Ale v paměti si naštěstí raději držíme ty hezké okamžiky. O tom, jaké hrozby se nad námi nicméně vznáší teď, raději pomlčím. Negativních očekávání a strašení je všude kolem i tak dost, raději si tedy držme naději, že nebude až tak zle, jak by třeba být i mohlo. Vždycky mi bylo do jisté míry líto rodičů i prarodičů, čím vším si museli ve svém životě projít a co museli překonávat, a byl jsem rád, že už patřím k těm šťastnějším generacím. Kéž by to tak zůstalo i nadále... :-)
21.04.2022 17:31:46 | Amonasr