O víle.

Seděla v trávě víla,
vlasy splétala si do copánků,
celá zasněná byla,
tak jako vytržena z polospánku.
Uvadlý list padl ji do klína,
dál zaplétá své vlasy,
tím listem podzim začíná,
stromy barví, do krásy.
Víla svou hlavu zvedá,
dívá se větvemi stromů,
mezi nimi hvězdu hledá,
hvězdu, co zavede ji domů.