Konec léta.

Drží se za ruce, jdou po špičkách
a v trávě zůstávají drobné jejich stopy.
Ranní slunce jim jasní tváře
a jejich oči hledají v kapkách rosy
naději, pro svou nekonečnou, pro lásku.

Ve slunečném ránu snesly se
nesměle třpytivé pavučiny babího léta
do větví stromů, do trávy i do vlasů
a oznamovaly příchod mladého podzimu,
padajícího listí a poslední lety bělásků