Konečná tramvaje.

Na konečné stanici poslední tramvaje stojím.
Stačila chvíle a odjel bych s ní.
Když půjdu pěšky, stejně kus noci neodkrojím,
tak mohu s hvězdami koupat se v ní.

Počkám si na další, až pojede k ránu,
stejně mě nehoní čas.
Na jednu, nebo na druhou stranu,
až vyhasne hvězdný jas.

Má první tramvaj přijela na konečnou,
průvodčí zívá a rovná si záda.
Tramvaj přijela se spící slečnou,
ale vidím, že není mladá.

Průvodčí zaklepal na okno, kde opřela si hlavu.
S námahou jedno oko otvírá.
Netušila, že nám postará se o zábavu,
nesmírnou únavu předstírá.

Tak, kam to bude, mladá paní,
galantně průvodčí prohlásí.
Jen, nechte to a platím za ni,
náhle se zhoršilo počasí.

Tramvaj se rozjela do neznáma,
snad ani průvodčí nevěděl kam.
Úsměv mi poslala má nová známá,
a na další konečné, jsem se opět probudil sám.