Vzpomínky na lásku

Na pooperačním
ženského oddělení
amputovaných lásek
uvadlé květiny
nepřevoní lidské pachy

Bonboniéry hořké čokolády
neuvolní sinalost
strnulých obličejů

Bez plesových šatů transcendentna
vysvlečených na příjmu
zůstane jen vnímání
vlastní živočišnosti

Oheň života skomírá
jen občas vyletí
pár jisker antidepresiv
do šedých chomáčů spánku

Někdy je k zaslechnutí
útržek nejapného vtipu
chirurga z kantýny

Mihne se obličej sestry
kterou operatér podvádí
s manželkou

Chtěla by jsi jako ryba
vyskočit z čeřenu
vytrhnout jehlu infuze
napít se ze Styx
za mřížemi

Potom zíráš do stropu
na odrazy vlnek stereotypu
vyhlížíš siluety
leklých ryb v proudu

Dáváš si pomalu dohromady
že ve skutečnosti jsi nastoupila
na vlak do neštěstí
do oblasti okupované sériovými vrahy
kde jsi chtěla
v krokodýlích bažinách
dobývat smaragdy

Až tě propustí
nebudeš už chodit na návrší
dívat se na kopce
jejichž horizont
láká k překročení

Zbyde ti údolí řeky
a v odrazech na hladině
náhražka nekonečna nebe