Kapky deště.

Je noc,
Měsíc diriguje svůj hvězdný orchestr
a vítr na tichou křídlovku nokturno hraje.
Ulice utichla a ve svatém vytržení
naslouchá větrným kreacím
měsíční noci.

Je noc,
a oni za se ruce drží
a nic z toho, co noc jim nabízí – neslyší.
V jejich srdcích křídlovka jásá, a jásá tak silně,
že nemohou slyšet to tiché nokturno
ubíhající noci.

Začíná drobně pršet.
Jsou to kapky deště, nebo snad štěstí ?