Tam uvnitř každého,
plamínek tiše nitro hřeje.
Palivem pochopení druhých,
a nezřídka i jiný cit.
Jemně foukat,
s rozvahou ho krmit.
Sic! požár pak
bolesti může způsobit.
Rozfoukat jemně tu jiskru
plamínek světlo a teplo dá.
Zahřeje jednu i druhou duši
když na radost i bolest, jsou tu dva.
~☆~
A co teprve, když je tu na to všechno trápení a radost celé modré moře:-)
07.06.2022 18:55:27 | CULIKATÁ
To ano, máš pravdu:0)
07.06.2022 19:15:56 | Protos1182
Souladná. Bezva, Protosi*
07.06.2022 17:21:26 | šerý
Díky, takové momentální hnutí mysli ;0)
07.06.2022 19:15:25 | Protos1182
...hezká citovka...a hlavně se nespálit...;-)někdy je lepší raděj uhasit.
07.06.2022 14:21:41 | Marten
Ne ne ne plamínek života se nehasí...
07.06.2022 14:22:34 | Protos1182
...plamínek života jsem nemyslel...spíše zahoření toxických vztahů...
07.06.2022 14:23:30 | Marten
Tak to je potom jiná :0)
07.06.2022 14:50:05 | Protos1182
Nádherný závěr. A celá báseň je velmi podařená.
07.06.2022 14:16:36 | mkinka
Ve dvou se to vždycky lépe táhne
07.06.2022 14:16:14 | Marry31
To máš pravdu, jen musí jít stejným, nebo hodně podobným směrem ;0))
07.06.2022 14:21:08 | Protos1182