Nedělní ráno.

Celou noc do oken bušil déšť,

ještě, že ustal k ránu.

Slunce se leskne v kalužích,

jak střípky z porcelánu.

 

Předpověď na hezký den

večer  byla ve zprávách mimořádná.

Ať hádáš, jak hádáš,

uhodnout ji, věc není snadná.

 

Jdeš ráno umytou ulicí,

nasloucháš ptačímu zpěvu.

Cestou potkáváš poloznámé

a nutíš se do úsměvu.

 

V kavárně na rohu, na ulici,

usedneš ke stolku s kávou,

v novinách přečteš si o počasí,

pohladíš kočku hladovou, nedočkavou.

 

Blíží se poledne a slunce pálí,

číšník jde roztáhnout slunečníky.

Kočka se schoulila pod stůl do stínu

a on ji donesl zbytky od paštiky.

 

Dopíjíš kávu a nechce se ti

odejít k obědu domů,

tvá mladá žena dnes prvně vaří,

to vypadá na pohromu.

 

I přesto svět točí se dál,

neštěstí je zažehnáno.

Svou ženu jsi vlídností překvapil,

ale, dej pane, aby už bylo  ráno.