Motýlí déšť.

Motýlí déšť s nebe se snáší,
barvami křídel rozkvetla zem.
Když zavane vítr, ta křídla se vznáší,
nad loukami, poli i nad úhorem.

Z drahého kamení krásu si vzala,
sluneční svit jim propůjčil lesk.
Spolu s větrem se do tance dala,
rej barev rozptýlí každičký stesk.

Jen krátkou chvíli si životem letí,
takové duhové lehounké nic.
Sedají kolem, berou nás do objetí,
pak odletí, není jich víc.