Jsem unavený....

Jsem unaven z čekání na lásku,

na tu, - takovou bez podmínek.

Vracím se myslí pozpátku, 

zvolna halím se do vzpomínek. 

Co jsem si přál tenkrát v dětství

a co mi do cesty (osud?) dal.

Halím se do přání, -, do vzpomínek,

ví někdo jen,co bych si vlastně přál.

Sedím, ležím, mysl své tempo má

 co nevím, jaký to smysl má... .

Přijde ten čas, nebo už tu byl?

Kéž pocit štěstí bych tak uchopil. 

Poznal tu důvěru v soužití .

Kdy jeden druhého pochopí.

Kdy potřeba skoro nejsou slova.

Snít mohu stále, zas, a znova....

~☆~