Zem

Má černou barvu i vrstvy.
Bořím do ní prsty.
Je domovem broučků
i prostorem dopadů
bosých nohou
a dá štěstí těm,
co čichnou i mohou.

Ptáček slastí zpívá,
propast není v plánu,
v lásce probouzím se k ránu.

Kéž karma se naplní
a pohoda zašumí
v každém stavení.

Ať vláha je v každém z nás.
Smích rozdáváme nejen po špičkách.

Zem je matka,
co se do ní někdy položím
a tak jí hladím i vodu čeřím
v radosti dnů,
že procitnu a dýchám i zním.
Jsem jejím společenstvím.