Do prázdného kostela
vstoupil tichý stín.
To jedna dívka nesmělá
přinesla náruč kopretin.
Na kůru flétna se rozezněla,
nesměle, jak s pocitem viny.
Dívka stála rozechvělá,
v náručí kopretiny.
Chtěla jimi oltář přizdobit,
však zůstala stát jako v snách.
V té hudbě chtěla snít,
ukrytá v kopretinách.
jsem rád,že uvádíš bytost kopretinovou-ST* o kopretinách se mnoho nepíše-až to příjde líto**ST*
08.07.2022 14:36:13 | Frr
Mám je rád a máme jich plnou zahradu. Mají jednoduchou ušlechtilou krásu.
08.07.2022 15:00:02 | Kan