Kluziště

Navlékla jsem brusle
a vzpomněla si Na Nikolajku.
Hrál se tam i hokej
a já chodila se dívat na něj.
Vzpomínky jako šalvěj.

Klap a klap.
Padají na okap.
Vlezla bych na ně teď?
Já nevím.
Pořád jsem jako smetí,
co někam letí
a v časoprostoru hledá díru
i klesá a padá do vesmíru.

Cit roztává a tahá nitky.
Vyrostla jsem a všechno byly mžitky.
Jednou dám věčný pluh do básně,
co snad najde skluz.

Rychle se pádí jako v životě
i padá bídně i přísně.
Sebekázeň občas drhne.