Divoká řeka krajem se žene,
strhává břehy, valí kameny.
V tůních víry roztoužené
víří, jak ohnivé plameny.
Jako ta řeka, má mysl se řítí,
cestou co potká, to neobstojí.
Po vlnách pluje zmarněné kvítí,
jako sny a touhy v duši mojí.
Hoď kamenem, rozčeříš hladinu,
dravý proud však nezastavíš.
Zlé slovo ti jedenkrát prominu,
ale víc ne, to už nenapravíš.
12.07.2022 17:03:31 CULIKATÁ
Moc pěkné dílko. Moudré, jednou se odpustit dá, vícekrát to nemá smysl, protože pak se opakuje to zlé. Odpustit člověku jen sám v sobě, aby neprovázela zloba a druhý- ať jde dál svou cestou:-)