Divoká řeka krajem se žene,
strhává břehy, valí kameny.
V tůních víry roztoužené
víří, jak ohnivé plameny.
Jako ta řeka, má mysl se řítí,
cestou co potká, to neobstojí.
Po vlnách pluje zmarněné kvítí,
jako sny a touhy v duši mojí.
Hoď kamenem, rozčeříš hladinu,
dravý proud však nezastavíš.
Zlé slovo ti jedenkrát prominu,
ale víc ne, to už nenapravíš.
Moc pěkné dílko. Moudré, jednou se odpustit dá, vícekrát to nemá smysl, protože pak se opakuje to zlé. Odpustit člověku jen sám v sobě, aby neprovázela zloba a druhý- ať jde dál svou cestou:-)
12.07.2022 17:03:31 | CULIKATÁ
Děkuji za komentář.
12.07.2022 19:57:27 | Kan
Je pěkné, že jako jednomu z nemnoha se ti to krásně rýmuje :-)
11.07.2022 21:08:03 | Nazarian
Ostatně, tobě taky. Snažím se a dá to práci. Hodně čtu a učím se.
11.07.2022 22:07:33 | Kan