Zklamaná...

Anotace: Ani nevím, jak tahle básnička vznikla, prostě jsem sedla a něco načmárala na papír, takže to asi nebude nic moc, ale uvidím no :)

Když ti bylo zatěžko říct mi: Mám tě rád...
Když jsi pořád bral a nechtěl mi nic dát...
Když jsi měl ze všeho jen užitek...
Tak proč bych měla litovat a chtít tě nazpátek???

S Tebou bylo všechno jiný...
Pořád jsem měla pocity viny...
Že ti dávám málo...
A tak se to prostě stalo...

Přišel rozchod a s ním má velká úleva...
Ale tys neváhala a začal říkat zase ta slova...
Že jsem byla nejlepší a že mě pořád chceš...
A já i tak věděla, že je to jedna velká lež...

Chtěla jsem to jednou pro vždy skoncovat...
Zbavit se tě a přestat litovat...
Že jsem tě kdy poznala a měla ráda...
Tak teď říkám: Vlez mi na záda!!!

A tak jsi na ně opravdu lezl...
A nějakým způsobem ses z nich zase svezl...
Zpátky k mému srdci a duši...
A já bohužel zjistila, že jen pro tebe mi své srdce buší!

Chtěla jsem se tedy zase vrátit zpět...
Ale z okolí jsem vyslechla pár zajímavých vět...
A to, že mě budeš zase podvádět!!

A tak - jednou pro vždy - nech na pokoji mě i ten můj smutný svět! :-)