Ztracený.
Ztracený.
Ve výklenku domu sedí,
bota mu prsty neskrývá,
shrbený, jako při zpovědi,
opile se usmívá.
Ulice je mu domovem,
jednou je tu a jindy tady.
Vypráví příběhy holým zdem,
opilý usíná, budí se hlady.
Přežívá, dny nepočítá,
živí se tím, co dá ulice,
ale ze všeho nejvíce
má rád, když svítá.
Svítání je nová naděje,
doufá, že bude mít štěstí,
čeká, zda se naň osud usměje,
nebo mu rovnou dá pěstí.
Poslední tipující: Stanislav32, šerý, Fialový metal, Marten, zdenka, jenommarie, mkinka, CULIKATÁ, Psavec, Frr
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk14.07.2022 15:08:28 jenommarie
Hodně smutná báseň. Ať i přes veškerá, která di prožívá..nepřestane mít svítání rád
a věří na naději*:)
14.07.2022 13:53:41 CULIKATÁ
Věřím, že se naň osud ještě usměje, každý den je nová neděje.., někdy stačí jen potkat někoho, kdo podá pomocnou ruku, anděla, kterého osud pošle do cesty a nebo snaha sám něco změnit. Je to moc smutné...:-(
14.07.2022 15:03:12 Kan
Bohužel: život není karneval.
14.07.2022 15:06:49 jenommarie
Máš pravdu, je to Manéž. Ale věř náhodám, které JSOU*
..buď vnímavý
věřím že jsi
vrátka svá jim nezavírej.;)
Nikdo neví.
