Oněměna

Kým jsem seto stal…
To jsem se potrestal…
Jsem kým jsem chtěl být,
a nejde se odpojit.

Chtěl jsem vždy žít bez lásky,
bez citu a nadsázky.
A když jsem se jím stal,
tak hrdě jsem stál…

Teď však zpětně vidím,
že se spíše stydím.
To kdo dneska jsem,
dovedlo mě sem.

Charakter šel bokem,
více každým rokem,
duše byla potlačena,
očerněna, oněměna.

Miluji tě a co víc...
Zbyly zbytky z popelnic.
Zbylo srdce prohnilé,
a o tom my nesníme.