Z rozbřesku ženy
kvete květ proložený
bez soumraku zapomnění.
Chce tiše příst v den vlahý
a vnímat já a Ty.
A v noci polykat hvězdy
i radovat se,
že jsme se našli.
Veze vozík a srdce tepe
po prameni.
Jak slastné je
poupat zalíbení.
Pohlazení dá.
Souzvuk zná.
Vůkol štěstí několikrát.
Velmi pěkné
04.08.2022 10:46:23 | Caliéry
Děkuji za chválu. Mám radost a moc si jí vážím. Díky komentářům je i větší chuť dál psát. Má to smysl tak. Bez čtenářů by nebyla báseň básní. Je krásné, když i čtenář si chvilku zasní a je mi lepší ve všednosti dne. To krásno prostřednictvím slov je lyra , která dává smysl vteřinám v rychlosti denních běhů.
04.08.2022 10:51:47 | mkinka