Na kolena svá Tě posadit,
svou hlavu mírně zaklonit.
Poslouchat bezeslov dech Tvůj,
nitru splašenému neříkat: "STŮJ"!
Nechat ho běžet přívalem slov,
tak jako omamně voní Hloh.
Okolo pasu pak ruce obtočit,
ve víru pocitů v kole se zatočit.
Neptej se, na "klíně" seď,
pro tuhle chvilku zastavme svět.
~☆~
05.08.2022 17:33:04 Emily Říhová
...ať srdce kvete jak vzácný květ:)
Mirku, přeji hodně takových chvil :)
03.08.2022 21:42:03 Jan Kacíř
Faustovské, taková chvíle je pěkně drahá, ale není nic, co by ji vyvážilo...
03.08.2022 20:08:49 mkinka
Celé se mi moc líbí. Je to v tak upřímném a laskavém tónu. A závěr grandiózní.