Čekání.

Pod rozkvetlou třešní stojí

a čeká,

čeká, až půjde kolem, aby ji políbil.

Prozatím nepřichází

a čas k večeru se smeká.

Dívka je zmatená,

možná, že tady byl,

a květy ve vánku padají,

jako křehký sníh.

Jen ještě chvíli,

lampy se rozsvítily

a dívce na očích

slzy se střádají

a po tvářích kanou.

Stírá je šátkem darovaným

od toho, jenž měl jít kolem:

slíbil to, snad ztratil směr;

kdo ví ?

A, co říci na závěr ?

Možná, že, na shledanou.