Dvě cesty,
dvě tváře
anonymního slabikáře.
Tisíc mraků,
víra do zázraků,
triumf bez podpisu.
Akreditace z výmolů
a brána bez stvolů.
Kaji se a štěbetám v potu.
Dvě děti
a přesto prázdno.
Bílo a pusto.
Kaluž trůní v kleče.
Dívám se za sebou.
Je dobře, že báseň teče
a čistí se z novodobé křeče.
Aleluja v slzách potí se.
Hezky napsané* Je dobré míti cestu, byť se klikatí. Ale když po ní půjdeš směle, nikdy se ti neztratí.
07.08.2022 15:28:49 | šerý
První tři sloky nádherné okouzlující. Někdo jiný to může cítit jinak. Standa :-)
07.08.2022 11:40:51 | Stanislav32