Bez námětu

Dnes bez námětu
drkotám větu
a píši v duchu klarinetu.

Emoce tvořené z početí luny,
noc utkaná v krok nevědomí.
Utírám slzu a prostor jiný
i děj otevřený.

Hlava už padá
a ví, že žít je věda.
Unavená.

Duše se svléká.
Je plná a spjatá.
Sepjaté ruce
a v rouše zakrytá
je pravda zalitá.

Ticho.
Slovo dá.